To půjde

"To nějak půjde" byla moje životní filosofie. Nesvědčila ani tak o mém přehnaně pozitivním naladění, jako spíš o mém salámistickém přístupu k realizaci jakýchkoliv plánů. Manžel se mi smál. Prý bych si to měla nechat natisknout na tričko. Nebo si z toho rovnou udělat značku.

 Když jsem chystala nějaký projekt, narychlo jsem si ho načrtla v hlavě a hurá do toho. Případné komplikace budu řešit, až se objeví. Panikařit budu podle toho, jak budou vážné. Nějak to ale určitě půjde zvládnout. 

Ať už jde o organizaci firemní akce pro 800 lidí, založení a rozjezd živnosti nebo třeba rekonstrukci zrezivělné zahradní branky, neztrácela jsem čas s přílišným promýšlením detailů. K problémům jsem se stavěla čelem, ale teprve když přišly. 

Takhle to skvěle fungovalo nějakých 25 let. A teď je najednou všechno jinak.

Jako novopečená truhlářka jsem záhy zjistila, že nepromyšlení celého projektu předem do nejmenších detailů se může sakra prodražit. Párkrát jsem zaplakala nad zbytečně zničeným materiálem v řádech tisíců korun a uvědomila si, že budu muset svůj přístup zásadně změnit.

Dávám si teď práci s pečlivou přípravou celého výrobního postupu. Čím začnu, co bude následovat, jaké výrobní operace bude možné dělat souběžně? A když spojím díl A a díl B, dostanu se pak rukou k dílu C? A půjde to potom celé připevnit ke stolu? 

Občas mi nějaký hlásek našeptává: "To víš, že to nějak půjde. Nespekuluj nad tím - až to bude potřeba přidělat, nějak to přiděláš!" Zatím mu ale odolávám. Nepodlehnu!

Právě naopak. Chystám se vyrobit první skříňku se šuplíkem. Proto jsem si pro jistotu předem vyrobila vzorek. Jen malý vzoreček, čistě pro ověření správnosti výrobního postupu. 

A tak vzniklo tohle skříňkové mláďátko, které mi dělá obrovskou radost. Za ta muka s přípravou je to skvělá odměna.